Leden 2016

Doufám v tom

30. ledna 2016 v 2:02 | Pavla Hanzlíková
Hodně dlouhou dobu jsem čekala až někdo na mě pozná ,že není vše v pořádku.Nejsem ten typ lidí co se potřebuje vyplakat na rameno,ale každý člověk se potřebuje vyzpovídat.Teď už vlastně ,když mám nějaký problém a nevím jak s tím naložit vím za kým jít.Před tím jsem nemohla své kamarády vlastně ani kamarády nazvat.Ale teď je to jinak..Dříve jsem se s tou osobou moc nekamarádila měli jsme prostě každý svůj život.Ale přišel den ,kdy jsme se jak to říct sblížili.Bylo nějaké to "pouto".Víc a víc jsme se sbližovali přišlo mi ,že mě zná líp než zná sebe.Měla mě přečtenou jak knihu.Když už jsem vážně věděla ,že té osobě můžu vážně věřit tak jsem ji řekla první věc co mě trápila.Ani jsme nemohla uvěřit jak mi strašně pomohla bylo to až nereálné.Přitom bylo tak jednoduché řešení jen mě k tomu musel někdo navést.Oba dva jsme si vyměňovaly naše problémy a pomáhali si na v zájem.Ale jak se říká vše není navždy.Postupně jsme se začali "neznat" to co bylo vyprchalo a přišlo mi,že to je jiný člověk.Občas jsme prohodili pár slov ...I když teď jsme každý jinde jsem ráda ,že jsem toho člověka poznala.Dal mi rady do života a teď se o ně mohu dělit.Co z toho vyplývá jsem vděčná za to co mi vlastně dal ,ale vrátit bych to nechtěla.Celou tu dobu jsem čekala až někdo takový přijde a potom jsem jen čekala kdy to skončí.Jen jsem doufala,že přijde někdo kdo tu bude pro mě vždy.Někdy se někdo prostě splete.