Prosinec 2015

Tohle jsem já

21. prosince 2015 v 11:38 | Pavla Hanzlikova
Všichni říkají ,že na pohled vypadám jako hodná holka co si nechá líbit vše.Ale mýlí se taková nejsem ani náhodu.Právě naopak,když se mi něco nelíbí řeknu to.Dřív jsem taková byla to ano,nechávala jsem zajít věci až moc daleko a lituji toho ,že jsem taková byla,ale kdyby mě lidi a přátele co mě znají měli popsat jeden bod mezi nimi bude UPŘÍMNOST je to dobrá ,ale i špatná vlastnost.Ráda si prosazuji svůj názor no vždyť žijeme v zemi kde můžeme říkat názory,ale krotím se.Když mi něco vadí řeknu to ,ale musí být správná doba.Už nebudu nikdy stranou ,už nikdy mě nikdo nebude obcházet.Chci aby si lidi uvědomili ,že si nemůžou jen tak hrát s člověkem jako s kusem hadru.Radši budu holka ,která bude říkat názory i když to někdy bolí, než abych byla lhářka a holka která si nechá srát na hlavu.

Jen my dva

14. prosince 2015 v 17:55 | Pavla Hanzlikova
Jaké by to asi bylo kdyby na tomhle světě by jsme byli jen já a on..Bez lidí,kteří by soudili,záviděli,lhali,přebírali.Asi by se mi to takhle líbilo.Jen my dva tak jak sem si to vždy přála.Nic a nikdo by nám nestálo v cestě a jen bychom žili tak jak mi chceme.Ten svět kde svítí slunce hudba hraje a vše to řídit.Vědět o tom ,že jsme to jen my dva kdo tu vládne a vědět ,že nám už nic nebrání k cestě k sobě.Tohle jsou ,ale všechno jen představy o tom jak bych chtěla žít já.Vždyť "ideální svět" ani nemůže existovat je to jen v naší mysli a v naších představách.I když toho nechci moc je to i přesto nereálně a nikdy se to nesplní.

Vím ,že tam někde sem

7. prosince 2015 v 17:30 | Pavla Hanzlikova
Vždyť já se pomalu ani neznám.Dělám věci ,které bych nikdy předtím nedělala.Dělám chyby ,které sem nikdy předtím neudělala.To co mi dřív nešlo mi jde.A to co mi dřív šlo mi nejde.Ztrácím se ve svém životě.V poslední době dělám těch chyb dost.Dost často chybuji v tom,že nechávám lidi aby si se mnou hráli.Vím o tom co se děje a co se děje se mnou a kolem mě a stejně s tím nic nedělám.Zasáhnu,až po dlouhé době.Nikdy sem taková nebyla,ale už si plno věcí začínám uvědomovat"pro koho bys schytal kulku do srdce, bude nakonec držet pistoli" je to smutné ,ale bohužel je to tak...Přijde mi ,že čím sem starší tak sem naivnější a hloupější.V mysli bloudím ve stínu a prázdnoty kde je ticho.Ve skutečnosti jsem odklopená závislostí,zlostí,falešností.Nejhorší na tom je ,že sou to lidé jako já.A já se pořád nemůžu najít.

Radši nevylézat

5. prosince 2015 v 23:17 | Pavla Hanzlikova
Já sem si prostě slíbila ,že na své cestě budu dělat další a další kroky a ,že se nezastavím před ničím.Ale najednou...přišel černý stín ke mě ze za du vrazil mi kudlu do zad a v mých očích jakoby se odrazovaly jiskry z ohně.A od té doby se se mnou táhne.Nenechá mě spát,nenecháme myslet na krásné věci jen a jen mi škodí.Nutí mě bloudit ve zlých a smutných vzpomínkách.Nutí mě abych myslela na chyby ,které sem udělala ,problémy které sem způsobila...Pokrývá mě celou a je mi zima.Nejhorší je ,když zjistím to ,že ten stín je vlastně můj.Jsem to já sama ,sama proti sobě.Jednou sem se podívala ve snu na svět z jiného úhlu a nevím co je lepší jestli být ve stínu a pomalu umírat,ale vědět že dýchám a nebo žít ve světě kde je plno lidí ,kteří lžou podvádí a dělají jakoby nic a zabijí nás oni.