Listopad 2015

Viděla jsem tě naposledy

23. listopadu 2015 v 21:59 | Pavla Hanzlikova
Minulý rok v létě o prázdniny jsem poznala úžasného kamaráda ,kluka...Po prvé sem ho viděla na ranči kam jezdím bylo rodeo a on tam přijel se podívat s rodiči.Měl 170 cm,tmavě hnědé vlasy s patkou,úžasný smích a úsměv strašně se mi líbil.Chtěla jsem se s ním nějak seznámit ale nevěděla jsem jak.Moje kamarádka řekla ,že mi zjistí jméno znala se totiž s jeho ségrou.Když všichni odjížděli z ranče tak sem si řekla ,že už ho nejspíš nikdy neuvidím.O týden později sem jela do Liberce na koňský tábor...toho kluka sestra tam byla také.Když sem tam dorazila tak sem se s ní hned z kamarádila a chtěla mě s někým seznámit.Přivedla mě ke stanu kde stál on..Jen sem viděla jak se na mě usmál představil se mi a podal mi ruku ,nějak ani nevím jak jsme s dali do řeči.S nikým jiným jsme tolik času netrávili jako spolu seděli jsme spolu u ohně procházeli se ,už i vedoucí si mysleli,že něco mezi námi je i jeho rodiče.Každý den jezdil za mnou na ten tábor a trávili jsme spolu volný čas.Ten týden co sem byla v Liberci uběhl strašně rychle a já odjížděla.Chtěl se se mnou rozloučit ,ale nestihl to.Celou cestu jsme si volali a omlouval se mi,že ho to mrzí.Říkala sem si ,že to není naposledy co se vidíme ,ale uvědomila sem si že bydlí 120 km od mého bydliště a,že už ho snad nikdy neuvidím.Trvalo to asi 4-5 měsícu co jsme si dopisovali a volali a teď? Teď už si ani nenapíšeme a mrzí mě to.. Je to úžasný kluk a kamarád a vždy ,když na něj myslím tak myslím na ty krásné chvíle.

Život bez něho

16. listopadu 2015 v 12:09 | Pavla Hanzlikova
Je to krásný pocit ,když se do něho zamiluji každý den víc a víc.Vždy mě nějak dokáže očarovat ať je to pohledem,úsměvem,řečmi má prostě různé způsoby.A vždy si říkám jak on to jen dělá?Je strašně nenápadný tím jak se snaží mě oblbnout a já stejně vím co má za lubem a stejně mu na to skočím ,jako bych byla očarovaná.Já ,já už si to bez něho ani nedokážu představit.Je to prostě závislost.On je závislost.Vím o tom ,že jsem "očarovaná" a proč s tím nic nedělám?.. jako kdyby se mi to snad i líbilo.Asi to tak bude.Ani nemám chuť to nějak měnit,měnit jeho.Ale jako kdyby on měnil mě k lepšímu,dělal ze mě lepšího člověka,když sem s ním jsem jiná ,lepší,šťastná.Přijde mi ,že jsem omámena.A mě se to líbí.

"Nejsou to jen slova"

11. listopadu 2015 v 15:03 | Pavla Hanzlikova
Každý když nám někdo něco říká ,vyprávý ať je to lež pravda cokoliv jiného ,každé to slovo má něco do sebe.Každá věta je něčím jiná ,zvláštní.I když nám někdo lže.Lže nám ,tak abychom mu uvěřili ,tak abychom věřili těm "slovům"..I slova útěchy jsou slova,která toho dost změní ..Zklidní nás,ubezpečí.Slova lásky ... týjo slova lásky hmm co si pod tím představit?.Jsou 2 podtypi 1)lež,2)od srdce .. teď už je jen na dotyčném jak to myslí.Strašně mě fascinují ti lidé,kteří mají plnou zásobu slov přes kabely ,sociální sítě ,ale jak má dojít na upřímnost jsou malincí.....Když ,už dojde ke konfliktu jsem ochotná s tím poprat a brát věci tak jak sou i ,když se mi někdy něco nelíbí co si o mě lidé myslí ..ignoruji to ,ale zároveň furt na tom něco je .Něco co nás donutí se nad tím zamyslet.Všechny slova ,které vypustíme z úst jsou silná měli by být dobře promyšlené.

Mít tendenci milovat

2. listopadu 2015 v 15:37 | Pavla Hanzlikova
Je možné , že i přes ty hrozné chvíle ho miluji ještě víc?.. Každodenní otázka.Už sem si s ním zažila mnoho krásný chvil ,ale i naopak.Nepochopím to jak se do něho mohu zamilovat znovu a znovu každý den.Ještě jsem ani nepřemýšlela nad tím jaké by to bylo ho asi nemilovat nemít ho ráda....ani to nejde.Myslím si ,že to nemám jenom já ,ale i jiné dívky-->když ho nevidím tak ho nenávidím přemýšlím nad tím jen jak si ublížit jak tu nebít,ale když přijde na to a hledím mu do očí jakoby se mi vymazala paměť.Mým heslem vždy bylo " dokážu odpouštět ,ale nezapomínám" tak proč ,když na něj hledím zapomenu na vše zlé??...A myslím jen na to jaké by to bylo ho znova obejmout?..Už je to jako posedlost......Tolikrát sem narazila na špatné osoby na kluky ,kteří mi dělali jen peklo ze života.Slíbila jsem si ,že už se nikdy nezamiluji a ,že se zaměřím na jiné věci.V tu ránu přišel on kluk s hnědýma očima ,který vždy provoní svým parfémem celou místnost a dokáže mě rozesmát i ,když to nemá v plánu.Je jako řezná rána hojí se ale jizvy zůstanou navždy.