Stroj času

12. října 2015 v 18:20 | Pavla Hanzlíková
Někdy se nám život totálně hroutí ať se to týká čehokoliv. Je to hrozný pocit vidět sami sebe jak se ničíme ,jak ztrácíme pevnou půdu pod nohama.Jak klesáme na samé dno.Jak se říká "Když jdeme k vrcholu jdeme sami ,ale dolů nám každý pomůže".Je to pravdivé ,ale zároveň i smutné.Ano vím život není procházka růžovou zahradou,ale proč to tak je ?Proč se dějí věci o ,které ani nestojíme.Chtělo by to jen vrátit čas a vše napravit.Někdo si to zaslouží ,ale někdo ne.Život není fér ,ale ten nahoře pokud existuje .. tak sakra však to taky řídí tohle vše .Snažím se já se opravdu snažím dělat vše tak,aby bylo vše jak má být.Přizpůsobuji se ostatním lidem , věnuji se jim naplno a snažím se být taková jaká chci být a jaká jsem.Ale jednou mi to klesnutí pomohlo.Otevřelo mi to oči a ukázalo mi to ,že svět není takový jak si ho představujeme.Může to tak být ,ale vše není zadarmo.Co si namlouvám stejně se vše zase ze sere .
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama