Říjen 2015

Na konci cesty

30. října 2015 v 22:25 | Pavla Hanzlikova
Je těžké se smířit s tím s čím se smířit ani nechceme. Přijmout věci ,které jsou nepochopitelné.Každý z nás jde nějakou cestou kde nás čekají překážky ,které se nám zdají nepřekonatelné.....Já si vždycky našla důvod proč se snažit.Někdy si kladu otázku proč to vůbec dělám pro lidi pro ,které bych přeplula oceány za to co by oni kvůli mě nepřekročili ani louži.Je čas přestat dělat tu "blbku",když si někteří neváží toho co dělám,to jak se snažím ze všech sil.Chci cítit ,že tu sou i pro mě.Je na čase dát sbohem těm pro ,které neexistuji ,ale já se trápím.Je čas ukázat to ,že i já umím být silná. A že umím bojovat .A že dokážu žít i bez těch lidí na ,které sem byla závislá.Je tak strašně těžké dát sbohem člověku ,kterého jste milovali ,ale zároveň nenáviděli ,ale i přesto všechno jak vám ublížil zničil vás... cítíte to čemu se říká láska..U každého blízkého člověka máme cestu a na konci cesty je cíl .. někdy je cíl ,až neskutečně blízko.

10 důvodů proč zrovna on...

19. října 2015 v 19:08 | Pavla Hanzlíková
Dělá mě šťastným člověkem.Vždy ,když mi je nejhůř ví,jak mi udělat radost i maličkostí.Dokáže z obyčejného slova udělat tak krásnou větu.Mám na něm strašně ráda to,že ví jak ně mě.Ví,co mě vždy z červená.Ví,co mi vykouzlí úsměv na rtech .Chápe mě a rozumí mi.Uklidňuje mě ,když je to potřeba.Rozumíme si spolu.Nikdy jsem si takhle s klukem nerozuměla,jako s ním Vždy byl v mých představách dokonalého kluka a úžasného člověka ,který porozumí,potěší a zpříjemní mě samotnou.Vše se točí kolem něj.I ty špatné vlastnosti ho dělají tak skvělou osobou.No i když mi někdy leze na nervy.Já prostě cítím ,že je to on.Proč,když ho po každé vidím se mi roztřesou rty a klepou se mi kolena a mám pocit,že do jedné minuty padnu na zem.Ale zároveň když se loučíme,nechci aby nikdy odešel aby mě ti nechával samotnou.Je to hrozný pocit nevědět jestli to má stejně jako to mám já.Usínat s představou,že žádné "naše" zítra nebude.Myslet do budoucnosti je jako myslet na svojí vlastní popravu.Ale jedna věc je jistá ,on je jedna z nejlepších věci, co mě kdy potkala.

Příběh 3...-Stalo se to :3

14. října 2015 v 17:22 | Pavla Hanzlíková
13.10.2015, to byl ten den ,kdy jsem slyšela ty dvě krásná slova,které mě udělali neskutečným bláznem.Jako každé úterý jsme měli odpoledňák.A já se svojí kamarádkou Naty jsme se procházeli po městě.Nějak ani nevím jak jsme se dostali ke škole kam chodí ten "kluk" co se mi líbí na oběd a já měla to štěstí ho tam zrovna potkat.Naty viděla svojí kamarádku z vesláku ,tak se jí šla zeptat na nějaké informace.Když jsme tam stáli, tak jsem viděla jeho a s partou kluků jak jde z oběda.Řekla jsem si ,že jsem zvědavá jestli si mě všimne,ale kamarádka mi řekla ať jdu za ním,říkám proč ne.Přešla jsem silnici a on mně zahlédnul.Usmál se odpojil se od kluků a šel za mnou . Objal mně a dal mi pusu a já jsem řekla "před klukama ? on: mě to nevadí seru ne ně já: tak fájn " začal mě líbat.Řekla jsem mu jestli chce ať jde za klukama , že půjdu s Naty a on řekl , že půjde se mnou.Tak mě doprovodil ke škole,před vchodem mě zastavil.Já ho objal a stáli jsme tam tak asi 1 minutu.Políbil mě a řekl "Pájo? já:ano? on: MILUJI TĚ já: (byla jsem neskutečně nervozní,nevěděla jsem a ani jsem netušila ,že mi to řekne do očí) a tak jsem řekla , že já jeho taky.Opět mně políbil rozloučili jsme se a šli jsme do školy(chodí do jiné školy jak já).Jak se otočil tak jsem běžela za holkama do skříněk a tam seděla Naty a ta kamarádka jak se jí ten kluk líbil ,ani jsem neváhala a řekla jsem jí to.Byla jsem v tu chvíli tak šílená lítala jsem sem tam ,sedla si na zem a nevěděla co říct první.Tak jsem holkám řekla jak to vše probíhalo a celkem jsem se divila ta kamarádka jak se jí ten kluk líbil k tomu nic neřekla jen se usmívala a vypadala na to ,že mi to i přeje.Byla jsem strašně ráda a překvapená , že mi to řekl.A hodně jsem se divila že mě políbil i před klukama , že ho vůbec nezajímali.Je dokonalý.

Příběh 2...-Zamilovaná

12. října 2015 v 21:59 | Pavla Hanzlíková
Kamarádka pro mě udělala překvapení ,že napíše tomu klukovi co se mi líbí ať na mě čeká před školou.Bohužel jsme se minuli.Odpoledne kolem 14:15 jsem s kamarádkou seděla před obchodním domem a furt si s někým dopisovala přes mobil.Asi za 5 minut tam přišel ten kluk celý nervozní a rozklepaný.Když jsem se konečně odhodlala se zvednou a rozutíkat se za ním tak mě popadl objal a dal mi pusu.Tu jeho vůni cítím do teď.Ty jeho kaštanové oči.Nádherný úsměv.No z kamarádky vylezlo to že si celou dobu dopisovala s ním a já o ničem nevěděla.Potom se kamarádka vymluvila , že musí jít domů a tak nás nechala samotné.Procházeli jsme se po městě a a šel mě doprovodit na autobusovou zastávku.Povídali jsem si .Když ,už přijel autobus tak sem mu řekla ,že musím jít.Objala jsem ho a dala jsem mu pusu ,když jsem chtěla pokračovat tak se zastavil a řekl " no víš ,chápeš ne " ? Já: ty si to ještě nedělal?<--- blbé vyjádření ano vím :D....on: jo to jo ,ale už dlouho jsem se nelíbal já: ujedeme mi autobus on:ale no tááák: chytla jsem ho za bundu a přitáhla k sobě on mě chytil za zadek a pokračovali jsme dál.Rozloučili jsme se a já jela domů.Potom ta krásná zpráva na mobilu "" zamiloval jsem se "".A to mě dorazilo:33

Stroj času

12. října 2015 v 18:20 | Pavla Hanzlíková
Někdy se nám život totálně hroutí ať se to týká čehokoliv. Je to hrozný pocit vidět sami sebe jak se ničíme ,jak ztrácíme pevnou půdu pod nohama.Jak klesáme na samé dno.Jak se říká "Když jdeme k vrcholu jdeme sami ,ale dolů nám každý pomůže".Je to pravdivé ,ale zároveň i smutné.Ano vím život není procházka růžovou zahradou,ale proč to tak je ?Proč se dějí věci o ,které ani nestojíme.Chtělo by to jen vrátit čas a vše napravit.Někdo si to zaslouží ,ale někdo ne.Život není fér ,ale ten nahoře pokud existuje .. tak sakra však to taky řídí tohle vše .Snažím se já se opravdu snažím dělat vše tak,aby bylo vše jak má být.Přizpůsobuji se ostatním lidem , věnuji se jim naplno a snažím se být taková jaká chci být a jaká jsem.Ale jednou mi to klesnutí pomohlo.Otevřelo mi to oči a ukázalo mi to ,že svět není takový jak si ho představujeme.Může to tak být ,ale vše není zadarmo.Co si namlouvám stejně se vše zase ze sere .

Příběh 1..."zblázněná"

11. října 2015 v 20:42 | Pavla Hanzlíková
Chtěla bych se s vámi podělit o jeden příběh jak jsem poznala dokonalého člověka.Mám kamarádku a ta mi říkala , že se jí líbí jeden kluk,nějak jsem se o to nezajímala jen jsem jí to přála.Potom ,když mi řekla o koho jde nemohla jsem tomu věřit.Ten kluk se mi líbil už delší dobu ,ale nechtěla jsem jí kazit radost,přece jenom je to moje kamarádka.Takže jsem se v tom nešťourala a jen mě to mrzelo.Potom přišla s tím , že toho kluka nechce ,že je to prý "kripl" přitom je to strašně hodný kluk na holky a jenom kvůli tomu ,že jí odmítnul tak to je "ten nejhorší kluk".Našla si nového kluka a začala s ním chodit,byla šťastná a taky furt je.S tím klukem jak ho chtěla,ale on jí odmítnul ten co se mi ,už dlouho líbil jsem si s ním začala psát.Nějak jsme se poznávali víc a víc.Kamarádce jsem to neříkala nevím proč nepřišlo mi to správné.Potom jsem se s tím klukem i potkala a byl tak sladký a ,už jsem to nevydržela a musela jsem to kamarádce říct.Ta ztropila takovou scénu ,že jsem to snad nikdy nezažila začala říkat jak jsem jí to mohla udělat a přitom jsem jí řekla že si s ním jenom píšu.Tak jsem si s ním přestala psát a on mě všude naháněl co se mnou je .Nevydržela jsem to a napsala jsem mu.Napsala jsem mu tak jak se věc má ....No psali jsme si dál a ,už jsem se mu začala líbit i já.Je strašně hodný.:3... Je to 3 dny nazpátek co jsem to už musela napsat kamarádce...,že mě mrzí ,že se k sobě nechováme jako do opravdové kamarádky ,že by jsme si měli říkat"jak je úžasný ,sladký,"atd... a ,že já toto říkat nemůžu ,protože vím jak by se zachovala.Řekla jsem jí ať je ke mě upřímná.A nechápu jí v čem je problém ,když má kluka ,kterého miluje a žárlí na jiné je to normální?.. A potom z ní vypadlo ,že by žárlila na něj ,že má mě ,že jsme jenom její.Ale já nejsem její majetek. A to ,že ona má kluka to je v pořádku ,ale já ho mít nemůžu.Vyřešilo se to tak ..... "buď se začneš chovat jako kamarádka ,nebo nejsme vůbec kamarádky".A tak mi řekla ,že jí to nevadí.S tím klukem si píši dál a jsem strašně ráda ,že to tak dopadlo.Mám ho víc než ráda.Úžasný pocit ,když jsem si tím jistá .

Originální

5. října 2015 v 16:51 | Pavla Hanzlíková
Někteří z nás mají nějaké vzory podle ,kterých chtějí vypadat .Nemyslím si ,že je to špatné je to každého věc.Ale i ,kdybychom vypadali úplně stejně jako například "Justin Bieber" ,nebo Miley Cyrus každý jsme odlišní.Každý z nás má jinou schopnost ,jiné chování,jinou identitu a jiné otisky prstů.Já osobně si kupuji věci ,které se mi líbí a nějak neřeším jestli to už někdo má a kdo to měl první a podobně.To,že jsem někomu podobná vzhledově neznamená ,že se tak i chovám.Chováním se liším od ostatních.Nekopíruji hlášky ani to nemám zapotřebí.Sem ráda tím kým jsem a ať si každý myslí co chce i ,kdybych měla hovno na hlavě každému to může být jedno,když se v tom cítím dobře tak proč ne ?...není to to nejlepší přirovnání,ale je to pravdivé.Každý má jiný styl v oblékání a jiný výběr na příklad u kluků ,nebo u holek.Prostě se každý něčím liší ať je to dobré ,nebo špatné.Člověk by si měl uvědomit ,některé priority života. I když někdy nejsme pyšní na to co jsme ,ale jsme sami sebou.Nemá cenu se přetvařovat a hrát si na to co nejsme buďme tím kým chceme být a né tím co chtějí ostatní.