Září 2015

Jenom ve snu

28. září 2015 v 21:31 | Pavla Hanzlíková
Kdyby se mi jednou stalo to ,že bych se stala milionářkou tak bych se nažila pomáhat.Samozdžejmě , že bych nerozdávala úplně všem.Jsem taková,že ráda pomáhám dětem a rodinám ,kteří na tom jsou dost špatně.Já osobně jsem žádné hračky a ani oblečení a nic podobného nikdy nevyhodila.Pokaždé jsem to dala buď nějaké rodině ,která je na tom finančně špatně, nebo do dětckého domova.Příjde mi to jako dobrá věc .Ty děti a rodiny jsou rádi za vše.Je mi jich dost líto ,ale co lítostí zmůžu tak pomáhám aspoň tak to .Takových lídí ,kteří by takhle pomáhali je na světě málo a je to škoda.Je to krásný pocit ,když vidítě ty dětcké úsměvy.Někdo je s tím až tak nechutný jak je krkavý a všchno aby měl jen on a on ,je to odporné.Kdybych měla miliony myslela bych taky trochu hlavou a né ,že vše hned utratím za blbosti.Něco bych dala do dětckého domova ,něco na svůj účet ,aby měli děti do budoucnosti,kdyby přišli horši časy.A pořídila bych si jen to co je opravdu potřeba.

Sama proti Světu

21. září 2015 v 21:36 | Pavla Hanzlíková
Všichni jsme se narodili stejně malý se stejným pohledem na svět.Rodiče nás učili být slušní poděkovat za vše a pomáhat lidem.Ale zapomněli nám říct ,že i když mi pomáháme tak kdo pomáhá nám ?... když ty lidi tolik potřebujeme?Někdy jsem prostě sama,sama se světem,sama s pravdou,sama se lží.Měly bychom si za tleskat za to ,že v těch těžkých chvílích jsme pořád tady.Říkám tomu zkoušky života i ,když jsem prošla z odřenýma ušima jsem furt tady.Každý den s něčím bojuji.Od života ,už ani nic neočekávám ,protože vše co příjde je jen další zklamání.A proto ,už bych se měla postavit na vlastní nohy a řešit si tak i své problémy.Jednou tady pro nás nebude rodina,přátelé,blízcí.Jednou tady budeme jen my a budoucnost a minulost za námi do ,které se budeme vracet.Pokud nezačneme žít a neujasníme si určité priority.Měly bychom zdvihnout hlavy a podívat se kolem nás v čem vůbec žijeme.Záleží to jenom na nás jestli utečeme jak zbabělci a ,nebo zůstaneme poraženými jako vítězové.

Dej každému dni příležitost!

17. září 2015 v 16:50 | Pavla Hanzlíková
Když si člověk moc přeje, kouká z toho leda zasloužené zklamání. Bohužel je to tak.Nikdo neví co chceme a co si přejeme.Nikdo neví ,jak se asi teď cítíme.Jediné, co nám asi bude bránit jít za svými cíli je osoba, která stojí v našich botách, nosí naše šaty a uvažuje našimi negativními myšlenkami.Když mě něco trápí a lidé to na mě poznají slýchám jen "to bude dobrý uvidíš" ano určitě ,ale za jaký čas to bude dobré to nevím ani já.Musím se smířit s minulostí, žít přítomností a snít o budoucnosti. Svět je jako zrcadlo. Díváš-li se do něj s úsměvem, usmívá se na tebe,když brečím,brečí semnou ,když jsem šťastná je šťastný semnou.Ano vím,že jsou před námi lepší věci ,než ty které zůstali za námi.Ale stále se vracím do minulosti do vzpomínek a nejde přestat.Někdy je nutné jít dlouho po nesprávné cestě, abychom se mohli správně a rychle vrátit,ale někdy tu cestu zapomeneme a ani nevíme jak.Jedno vím jistě,svět je kouzlo, buď pravé, nebo falešné. A proto bychom měli žít každým okamžikem krásných věcí a každou minutou špatných i,když je to těžké.Musíme se postavit za svoje sny a určit si pravidla života a ty musejí ostatní respektovat.

"Lepší" je ,když nevědí

14. září 2015 v 11:04 | Pavla Hanzlíková
Jsou mezi náma lidé,kteří neumí říct pravdu do očí a už vůbec tu pravdu říct pod svým jménem.No a tak prostě ty ubožáci píšou pod anonymem.Ale na druhou stranu chápu lidi ,kteří neumí vyjádřit své city a bojí se odpovědi tak toto podporuji ,ale furt si myslím že je lepší to říct do očí ,ale je to každého věc.Ale co se týče nadávek tak to je už vážně ubohost lidi ,už nevědí co s roupama .Tak ať nám to řeknou do očí ,nebo ať nepíši pod anonymem a bylo by to vše okey.Ale lidi co tohle to dělají a myslí si ,že nevím o koho jde jsou mi akorád jenom k smíchu.Je hezký ,že napíšou pravdu ,ale tak ať víme o koho jde ne ?.. a vyříkáme si to.Akorád někteří lidi nechápou ,že jsou akorád trapní tím , že neumí nést za sebe následky.Já osobně jsem tohle nikdy nedělala ,protože mám svojí hrdost a vím ,že tak ubohá nejsem a unesu pravdu ať je jaká koliv.

"Asi osud "

7. září 2015 v 19:39 | Pavla Hanzlíková
Někdy nám život naloží ani to co si někdy nezasloužíme ,ale asi to tak má být si někdy říkám.Ale co se sakra udělala špatně?!! Hledám fakta hledám důvody ,ale co mám dělat?Když celý můj život je v tu chvíli vzhůru nohama?Né vždycky musejí být důvody a jsem ta špatná já ..Ta nejhorší .V tu chvíli na mě všechno padá a myslím na ty nejhorší věci .Myslím na to co bude dál a jak s se s tím vyrovnám a poperu.Najednou příjde taková bomba ,rána ,která vás zásáhne zničeho nic a vše je ztracené .Nevíte co máte dělat a v tu chvíli jsem jenom já a svět ve ,kterém žiju a lidi v něm.Život není fér i ve více věcí furt si kladu otázku ,proč hodný lidé odcházejí a ty svině zůstávají ?...Nezasloužísi to nikdo z nás ,ano jednou všichni odejdeme ,ale proč ty mladí jdou první .Jednou mi babička řekla "nejhorší věc je ta,když rodiče pohříbívají svoje děti " a zrovna ona ví o čem mluvila .Říkala mi ,že v tu chvíli byla rozloučená se s vým životem a byla připravena na odchod .Nevzdala to ,je pro mě něco jako hrdinka .